Fungující provozy a majetek samy o sobě na záchranu nestačí. Případ AMT Příbram ukazuje, co se stane, když se v jedné insolvenci protnou rodinné vazby, trestně zajištěný majetek a zajištěný věřitel, pro kterého je konkurs výhodnější než reorganizace.

FinStat Premium CZ

Finanční data českých firem

Dozvědět se více

Měsíční přehled

Rodinná recyklační firma AMT Příbram vyrostla na zpracování skla a evropských dotacích. Když během covidu přišla o klíčového odběratele a bankovní financování, sáhla po drahém nebankovním úvěru. O několik let později čelí obžalobě, část jejího majetku blokuje trestní řízení a reorganizace se zvrhla v něco, co insolvenční soud nazval kvazikonkursem.

Společnost AMT založili v roce 1992 manželé Stanislav a Stanislava Cimburkovi. Nejsilnější roky uplynulé dekády, 2019 a 2020, přinesly tržby kolem 220 milionů korun ročně. Před úpadkem provozovala šest provozoven v Česku a na Slovensku a zaměstnávala kolem sedmdesáti lidí. Vykupovala skleněný komunální odpad, třídila ho pro sklárny a část používala k výrobě pěnového skla pro stavebnictví.

Významnou část technologického rozvoje firmy zaplatily veřejné peníze. Databáze Hlídače státu u AMT eviduje 38 dotací v souhrnné hodnotě bezmála 127 milionů korun. Klíčový byl projekt na zvýšení účinnosti recyklace skleněného odpadu podpořený dotací za desítky milionů korun, který měl rozšířit třídění v provozovnách v Novém Sedle a Příbrami. Hodnota související veřejné zakázky na technologii převyšovala 58 milionů korun.

Finanční problémy AMT se vyhrotily během covidové pandemie. Podle insolvenčního návrhu dlužníka vypadl rozhodující odběratel skleněných střepů a Citibank ukončila financování. AMT proto přijala nabídku společnosti Nebanka, později přejmenované na Investcrown, fungující na principu kolektivního investování. Nešlo o jednu půjčku, ale o stovky jednotlivých úvěrových smluv s drobnými věřiteli.

Podmínky sama firma označila za "nemravné": úrok 13,2 % ročně, úrok z prodlení 36 % a smluvní pokuty. Zajištění zahrnovalo technologie, obchodní závod, stoprocentní podíl v AMT držený mateřskou firmou Recifa, nemovitosti v ČR a na Slovensku i soukromý majetek rodiny Cimburkových.

Pohledávku Nebanky koupil v květnu 2024 Filip Vařeka, syn Jindřicha Vařeky, někdejšího starosty Příbrami za ANO. Exekuci zahájila už v březnu 2024 předchozí věřitelka Investcrown. Vařeka do ní po koupi pohledávky vstoupil. Exekutor postihl obchodní závod a ustanovil jeho správce. AMT tvrdí, že správce vyžadoval platby ke schválení dva týdny předem a odmítal některé provozní výdaje.

Během necelých pěti měsíců pak přišly další rány. Zakladatel Stanislav Cimburek v srpnu 2024 zemřel. V listopadu policie zahájila trestní stíhání firmy a v prosinci exekuce zablokovala její účet. Začátkem ledna 2025 na sebe AMT podala insolvenční návrh.

Trestní věc se týká dotace poskytnuté před více než deseti lety. AMT v insolvenčním návrhu uvedla, že jí po obvinění hrozilo, že bude muset vrátit 31,2 milionu korun. V lednu 2025 policie jako náhradní hodnoty zajistila nemovitosti v Novém Sedle a Vintířově a státní zástupce odmítl souhlasit s nakládáním s nimi. V červnu 2026 oznámil, že na AMT podal obžalobu pro dotační podvod, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a poškození finančních zájmů Evropské unie.

Největší věřitel Filip Vařeka přihlásil pohledávky za více než 128 milionů korun. Jako zajištěných bylo následně zjištěno 125,3 milionu. Druhý nejvyšší nárok patří Stanislavě Cimburkové. Vdova po zakladateli přihlásila přes 100 milionů korun za rodinné půjčky a nájmy. Část z nich dlužily propojené firmy a AMT k závazkům přistoupila v květnu 2024, pár dní předtím, než Filip Vařeka koupil svou pohledávku. Na rozdíl od něj šlo o nezajištěné nároky osoby blízké dlužníkovi. Rodinný reorganizační plán jim nepřisuzoval žádné plnění.

Reorganizaci soud v červenci 2025 povolil, protože podnik dál fungoval a vytvářel zisk. AMT však plán včas nepředložila. Právo sestavit ho nakonec získala její stoprocentní vlastnice Recifa. Záchrana firmy už ale stála především na prodeji jednotlivých provozů a rozdělení výtěžku.

Plán navíc počítal s majetkem blokovaným trestním řízením. Zájemce o některé provozy podmínil koupi převodem bez právních omezení. K plánovanému prodeji provozu ve Vintířově za dvacet milionů korun nebyla přiložena žádná nabídka. Soud poznamenal, že uskutečnění transakcí si lze jen stěží představit v situaci, kdy byla na firmu podána obžaloba.

Rozhodla prostá matematika. Vařeka měl podle reorganizačního plánu dostat 74 milionů korun, zatímco dva znalecké posudky odhadovaly jeho výnos v konkursu na téměř 107, respektive více než 116 milionů korun. Reorganizace proto neprošla testem nejlepšího zájmu věřitele. Soud plán popsal jako rozprodej majetku mimo běžná konkursní pravidla, tedy „kvazikonkurs“. Zamítl ho a na konci srpna 2026 změnil reorganizaci v konkurs.

Insolvenční soudy rozhodly v srpnu ještě o jedné přeměně reorganizace v konkurz a o jedné nové ozdravní kúře. Prohlásily konkurs na majetek dalších 42 právnických osob. Je to nejslabší měsíční insolvenční aktivita minimálně od začátku loňského roku. Identifikovaná aktiva dlužníků nepřesáhla 800 milionů korun. Věřitelé si ke dni uzávěrky uplatnili pohledávky za bezmála 700 milionů korun, z toho na veřejný sektor připadlo necelých 5,5 procenta. Půlku z toho si nárokovala Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, čtvrtinu Národní rozvojová banka a nejméně finanční úřady.